V lékařské tradici Dálného Východu hrají čínské houby na imunitu nezastupitelnou roli po boku nejrůznějších léčivých bylin již po tisíce let. Chcete-li se dozvědět o pozoruhodné historii i současnosti využívání těchto organismů něco více, je tento článek určen právě Vám!
Čínské houby na imunitu – léky s neskutečně bohatou historií
Reiši, shiitake, chaga – v poslední době je velká poptávka po čínských houbách, které se stávají jakýmsi módním trendem. To, co lidé na Západě začínají teprve objevovat, se v čínské medicíně objevuje již v prvních dochovaných medicínských textech. V medicínském herbáři Shennong Ben Cao Jing, pocházejícím z 2. století našeho letopočtu, již je podrobně zdokumentována řada hub a jejich zdravotních účinků. Například o reiši se text zmiňuje jako o léčivé a posilující a zároveň podotýká, že ji lze dlouhodobě konzumovat bez vedlejších toxických účinků.
Moderní věda řadu prastarých závěrů potvrzuje
Současné studium léčivých čínských hub odkrývá některé mechanismy, které za účinky těchto organismů stojí. Dospěly k závěru, že obsahují látky, které fungují jako imunomodulátory. Imunomodulátory jsou takové látky, které mohou podpořit imunitní systém v momentech jeho oslabení – například při nemoci, či jej naopak tlumit v momentech přehnané reakce – například při alergických reakcích. Více o imunomodulaci se můžete dočíst například zde.
Tyto houby ale dokáží mnohem, mnohem více. Jednak jsou neuvěřitelně bohatým zdrojem vitamínů a minerálů, řada z nich má také antibakteriální, antizánětlivé, antioxidační a antivirové účinky, které mohou pomoci v boji s řadou chorob od chřipky až třeba po dětskou obrnu či žloutenku. Mezi další pozoruhodné vlastnosti řady z těchto hub je také stimulace činnosti lymfocytů, obzvláště pak takzvaných NK buněk, které dokáží likvidovat nádorové buňky. Touto schopností se vyznačuje například housenice, chaga či reiši. Momentálně jsou čínské houby předmětem čím dál intenzivnějšího výzkumu.
Kultivace hub má dlouhou tradici, rostoucí poptávka ale některé druhy ohrožuje
Jelikož byla po těchto houbách odjakživa vysoká poptávka jak pro lékařské, tak pro kulinářské účely, na nejrůznějších způsobech jejich kultivace se v Číně pracovalo již od raného středověku. Například shiitake byla na přelomu 1. a 2. tisíciletí pěstována skutečně hromadně. Mezi další hojně pěstované nebo sbírané houby tehdy patřily – a stále patří:
- Hlíva ústřičná
- Trsnatec lupenitý (maitake)
- Pórnatka kokosová
- Penízovka sametonohá
- Jidášovo ucho
- Rosolovka mozkovitá
- Housenice čínská (cordyceps)
- Ohňovec brázditý
A mnoho dalších. Kvalitu hub i jejich účinků zásadně ovlivňuje především místo a způsob, jakým jsou pěstovány. Houby jsou důležitými činiteli v procesu kompostování, a berou své stavební látky z pozůstatků organismů, na nichž vyrůstají. V průběhu staletí se vytříbily standardy pěstování kulinářských i léčivých hub, z nichž valná část zůstává v platnosti dodnes. Vzrůstající poptávka ale v současnosti vyústila v pěstování na v podstatě průmyslové úrovni, což v leckdy může snižovat jejich kvalitu. V několika případech se některé druhy dostaly až na pokraj zániku, což je například případ právě housenice čínské, kterou navíc ohrožuje její pověst afrodiziaka.
To byly v kostce čínské houby, jejich vlastnosti i historie využití. Pokud Vás tato tématika zaujala, důkladně si prostudujte jejich jednotlivé druhy – možná je některý z nich právě tím, co potřebujete!
Vyzkoušeli jste někdy některou z hub, zmiňovaných v článku? Jak vidíte budoucnost jejich využití Vy? Řada druhů se kvůli přílišné poptávce ocitá v ohrožení – jaká opatření by se podle Vás měla zavést, aby nedošlo k jejich zániku? Podělte se s námi o Váš názor v komentářích!