AIDS – jedna z nejčastějších příčin úmrtí

AIDS – jedna z nejčastějších příčin úmrtí

První případ AIDS byl zaznamenán před 25 lety a od té doby si vyžádal cca. 25 milionů životů. AIDS je celosvětově považováno za jednu z nejčastějších příčin úmrtí, a proto je mnohdy interpretován jako největší hrozba současnosti.

 

 

Toto onemocnění je zapříčiněno vniknutím HIV viru (Human Immunodeficieny virus), které se projevuje řadou symptomů a infekčních onemocnění. Jedná se o poškození lidského imunitního systému, který při sebemenší, běžné nemoci není schopen adekvátně reagovat a selhává.

HIV virus napadá T lymfocyty, což jsou struktury imunitního systému, které rozeznávají cizorodé částice v těle. Jsou tvořeny v brzlíku a patří ke specifické buněčné imunitě. Při kontaktu s cizí látkou vyvolávají různě silné imunitní reakce a daný antigen si zapamatují. Při opakovaném vniknutí tak látku rozpoznají a zahájí ihned příslušnou imunitní reakci.

Vir HIV na rozdíl od jiných virů mění strukturu napadených buněk, začleněním svého vlastního kódu do genetického materiálu napadené buňky. Tím se stane její neoddělitelnou součástí. Po nějakou dobu je virus latentní (tzv. spí) a poté přiměje T lymfocyt vyrábět další virové částice, které se uvolní do krevního oběhu. Tím se stává nakažený člověk infekční a rozvíjí se u něj AIDS.

Efektivita imunitního systému po napadení virem HIV postupně klesá a člověk se tak stává náchylnější k různým infekcím a nádorovým onemocněním.

Lidé, kteří se nakazili virem HIV, však nemusí vždy nemocí AIDS onemocnět. Udává se, že zhruba u 20% nakažených se objevily pouze vedlejší příznaky AIDS a u dalších 20% vůbec k žádným změnám nedošlo. Nevíme však, zda již uplynula dostatečně dlouhá doba na to, abychom mohli posoudit, zda AIDS u těchto lidí přeci jenom nepropukne.

V současnosti se hovoří o pandemickém výskytu AIDS. V roce 2007 zabila tato nemoc 2,1 milionu obyvatel světa, přičemž většina těchto úmrtí se týkala subsaharské Afriky. Přestože rozvinuté státy každoročně přispívají do výzkumu a prevence AIDS obrovské finanční sumy, neexistuje dosud lék ani očkování proti tomuto smrtelnému onemocnění a jeho výskyt je stále velmi vysoký.

Léčba AIDS může průběh nemoci zatím jen zpomalit a zlepšit kvalitu života jedince postiženého virem HIV. Antiretrovirové látky jsou však velicenákladné a navíc nejsou v mnoha zemích dostupné.

 

Rizikové faktory AIDS

Ačkoliv je virus HIV velice citlivý a snadno zneškodnitelný běžnými desinfekčními prostředky a fyzikálními vlivy, existují 3 způsoby jeho přenosu.

Přítomnost viru HIV je prokazatelná v tělesných tekutinách, jako je krev, sperma, poševní sekret a mateřské mléko. Aby došlo k přenosu, musí do zdravého organismu proniknout určité minimální množství dané tekutiny, což se označuje jako infekční dávka.

Rizika přenosu tedy hrozí za těchto okolností:

 

A) Nechráněný pohlavní styk

Tato cesta je jednou z nejčastějších. Mnohem větší riziko přenosu viru HIV je z muže na ženu, neboť ve spermatu je ho obsaženo daleko větší množství než v poševním sekretu a ženy jsou také k nákaze vnímavější. Dříve se AIDS označovalo za nemoc homosexuálů, přenos viru HIV análním stykem je totiž nejsnadnější. Dnes už ale víme, že bez rizika není ani normální soulož, a dokonce ani orální sex. Také přítomnost jiných pohlavních nemocí může zvýšit riziko přenesení viru HIV porušením epitelové bariéry nebo výskytem genitálních vředů.

 

B) Krevní cesta

Riziko přenosu viru HIV krevní transfuzí je již v České republice téměř vyloučeno, od roku 1987 je totiž krev všech dárců speciálně kontrolována.

Nejčastěji však dochází k přenosu krví sdílením injekčních jehel nebo roztoků s jedincem nakaženým virem HIV, obzvláště u drogových narkomanů.

Je třeba dávat pozor i na společné užívání žiletek, zubních kartáčků a jiných hygienických potřeb. Všechny operační nástroje, popř. tetovací jehly apod. by měly být řádně desinfikovány, jinak hrozí riziko přenosu také.

 

 C) Z matky na dítě

Žena nakažená virem HIV může virus snadno přenést i na své dítě, a to buď během porodu, nebo kojením. Všechny těhotné ženy jsou testovány na přítomnost tohoto viru, neboť pokud je žena pozitivní, dá se riziko přenosu až od 2/3 snížit. Po narození se těmto ženám nedoporučuje kojit.

 

Prevence AIDS

Účinnou prevencí je chráněná soulož, s použitím prezervativu.
Přerušovaná soulož ani užívání hormonální antikoncepce a poševního pesaru nejsou ani při nejmenším dostatečnou ochranou.

Dále by měl každý, kdo je ve styku s HIV postiženým, užívat vlastní hygienické potřeby a těhotné ženy s AIDS by neměly své děti kojit.

Mýty o AIDS

Přestože se jedná o „novodobé“ onemocnění, rozšířilo se v populaci na celé zemi nespočet různých mýtů.

Nejvíce se jich týká přenosu tohoto onemocnění, což život nemocným AIDS mnohdy hodně komplikuje. Mnoho lidí si totiž myslí, že nakazit se dá např. podáním ruky, objetím, společnou koupelí v bazénu, využitím stejného WC, v davu nebo polibkem.

V Afrických zemích se naopak setkáte s pověrou, že sexuální styk s pannou může AIDS vyléčit, což je možná jedním z důvodů, proč je v této oblasti tato nemoc tak rozšířena.

Zrovna tak není pravdou, že tetování a piercing jsou zcela bezpečné, a že nákaza se šíří pouze mezi homosexuály a drogovými narkomany.

Příznaky a projevy AIDS

Ihned po nakažení zůstává většinou vir HIV v klidovém stavu a neprojevuje se tedy žádnými symptomy, ale to neznamená, že není v této fázi nakažlivý.

Po nějaké době, mnohdy i po několika letech, se virus stane aktivním. Začne se množit a infikovat T lymfocyty (jeden z druhů bílých krvinek), přičemž snižuje obranyschopnost organismu. Mezi první příznaky patří obvykle zvětšené mízní uzliny na více částech těla (krk, podpaží, třísla,…),horečka, záněty a vyrážka. Může se objevit i zvracení, nevolnost, bolesti hlavy a svalů, či trávicí obtíže.

Ve druhé fázi onemocnění většina těchto příznaků mizí, proto se nazývá fází asymptomatickou(bezpříznakovou).

Většinou po více než 10 letech se začne HIV virus dostávat do 3. fáze (u dětí je postup nemoci rychlejší než u dospělých). V tomto období je již imunitní systém značně poškozen a tím se stává snadno napadnutelný různými infekcemi a nádorovými onemocněními.

Ve 4. stádiu už je onemocnění AIDS plně rozvinuto.
Napadení jakýmkoliv virem, bakterií, mikroorganismem, či parazitem může způsobit smrt. Asi 35% pacientů je postiženo Kaposiho sarkomem, což je nádorové onemocnění, projevující se kožními skvrnami. A riziko vzniku lymfomu (nádorové onemocnění lymfatických uzlin) je asi 100× pravděpodobnější než u zdravého jedince. U většiny pacientů se v průběhu onemocnění objeví také neurologické problémy a typické pro onemocnění AIDS je střídání období zlepšení a zhoršení zdravotního stavu.

HIV test

Tento krevní test odhaluje přítomnost či nepřítomnost viru HIV, tedy ne samotný syndrom získaného selhání imunity.

V České republice jsou na přítomnost protilátek proti viru HIV testováni všichni dárci krve, spermatu i orgánů a těhotné ženy. Vyšetření však může podstoupit každý občan.

Pozitivní test tedy znamená nákazu virem HIV, negativní test ji vylučuje. Test však není plně spolehlivý, pokud neuplyne od nákazy minimálně 3 – 6 měsíců. Testování probíhá v nemocnicích nebo na hygienických stanicích, a to i anonymně.

 

Léčba AIDS

Ačkoliv se jedná o neléčitelné onemocnění, je nutné jej včas odhalit a začít s léčbou.

Současná léčba HIV infekce se skládá z vysoce aktivní antiretrovirální terapie (HAART). Je aplikována od roku 1996 a lze ji pokládat za velice účinnou.

Vědci se v současnosti snaží vyvinout účinnou vakcínu, která by zabránila přenosu viru HIV. Toto očkování by bylo také finančně méně náročné, a tak by si ho mohli dovolit i lidé z rozvojových zemí. Avšak ani po třiceti letech výzkumu nedokáže žádné očkování zabránit šíření tohoto viru.

Dosud žádná z forem alternativní medicíny neprokázala pozitivní vliv na samotnou nemoc, dokázala pouze ovlivnit některé z jejích vedlejších příznaků.

Některé výzkumy také poukazují na pozitivní vliv multivitamínů a minerálních doplňků.

Průměrná doba života lidí po nakažení virem HIV bez zahájení léčby je odhadována na 9–11 let. Po diagnóze nemoci AIDS se v oblastech bez kvalitní lékařské péče pohybuje mezi 6–19 měsíci. Je prokázáno, že pomocí léčby metodou antiretrovirální terapie je možno prodloužit život HIV postiženým až o 20 let. Předpokládá se, že tato doba by se měla v následujících desetiletích postupně prodlužovat v návaznosti na vědeckém výzkumu.

 

Komplikace AIDS

Současná léčba antiretrovirální terapií značně snížila riziko řady komplikací. Dá se říci, že už k nim dnes ve vyspělých státech takřka nedochází.

Objevují se tedy především u lidí, kteří nepodstoupili tuto léčbu nebo v oblastech, kde se k terapii antiretrovirálními přípravky nepřistupuje z důvodu vysoké finanční náročnosti.

Nejčastější komplikace lze rozdělit dle jejich původců.

Bakteriální infekce mohou způsobit tato onemocnění: bakteriální pneumonii, tuberkulózu, čisalmonelózu.

Viroví činitelé jsou příčinou vzniku cytomegaloviru, virové hepatitidy, viru Herpes simplex, případně lidského papilomaviru.

A houbovité infekce jsou původci candidózy, či meningitidy.

Mnohdy se nakažení HIV virem stávají obětí různých parazitů, přičemž nejčastějším onemocněním bývá toxoplasmóza.

Největší náchylnost, co se týče nádorových onemocnění, je udávána u Kaposiho sarkomu a Non-Hodgkinsova lymfomu.

Mezi možné komplikace AIDS se řadí také neuropsychiatrické poruchy. Jedná se o poruchy vědomí, křeče, změny chování, delirantní stavy, demenci, poruchy spánku, či bolestivé stavy.

Popisuje se také tzv. syndrom chřadnutí. Tato komplikace způsobí minimálně 10% úbytek hmotnosti tělesné váhy, průjmy, chronickou slabost a horečku.

Další názvy: syndrom získané imunodeficience, syndrom získaného selhání imunity, Acquired Immune Deficiency Syndrome, HIV