Děkuju, že jste se dostali k první větě přes infantilní básničku o dámských šatech. Mám dneska moc dobrou náladu, protože jsem si koupila nový kousek, a proto jsem se rozhodla napsat dnešní článek právě o něm. Nosím téměř výhradně šaty nebo sukně. Když jsem byla na gymplu, nikdy jsem si nepřipadala dostatečně žensky. Víte ale, že jedna teorie emocí říká, že když si pocity sami navodíte, fakt to ovlivní Vaši náladu? Že když si povíme, že se usmějeme, budete za chviličku šťastnější? No, přesně tyhle věci se v nás umí dít, věřte, nebo ne. A já si řekla, že v sukýnce prostě budu ženštější. A myslím, že to fakt funguje.
Dámské šaty a sukně jako symbol
Sukně je pro mě jedním z klíčových symbolů ženskosti. Asi je to stereotyp, kterým se vlastně snažím hrozně bránit, ale je to tak. Dokud jsem před šatami upřednostňovala kalhoty, neměla jsem se ráda, byla jsem ustrašená a připadala jsem si celá sešněrovaná. To už se mi naštěstí teď neděje. Šaty jsou prostě kouzelné. Nevěříte? Vzpomeňte na šaty, které svou neurčitou barevností rozdělily svět. Pokud si je nepamatujete, lehké osvěžení vzpomínek nabízím zde.
Přesto pro mě bylo vždy klíčové pohodlí
Nikdy jsem nebyla na žádné dramatické modely obepínající postavu. Jsem ráda, když se v oblečení, ve kterém mám strávit celý den, cítím jako doma. Chtěli byste být doma v komůrce, ve které se nemůžete pohnout? Někdo by namítal, že je v takovém prostředí útulno, já se v něm ale dobře necítím.
Mám ráda vědomí ohraničeného prostoru, ve kterém se ráda hýbu. Neočekávejte, že byste mě kdy viděli v malých černých pouzdrovkách. O co sympatičtější je mi tahle dívka, která svým modelem dává najevo svůj vztah k módě i dobrému jídlu. Jedná se o dvojici pojmů, které tak palčivě málokdy vidíme pohromadě a které se naopak právě Francouzky nebojí chápat jako věci, které lze bez obav vztahovat jednu k druhé.
Rebelství jako styl
To, že jsem se popsala coby nepřítelkyně dramatických modelů neznamená, že nejsem pro rebelské prvky. Klidně na sebe navlékněte romantickou tutu sukýnku a k ní neváhejte přihodit koženou, či koženkovou bundu, nebo džísku. Nebojte se nazout kecky nebo vysoké šněrovací boty. Nezatěžujte váš outfit zbytečnou spoustou prvků – vsaďte spíše na menší počet, ale zato se nebojte kombinací, které se vám zdají navzájem naprosto neslučitelné. A pokud jste přítelkyní minimalismu, zkuste zakoupit takový ten kus hadříku, kterého jsou dneska plné textilní řetězce a který vypadá jako dlouhé, lehce vypasované tričko, popřípadě šatotričko. Jednak máte příjemnou věc ke kalhotám, která Vám i zahřeje záda a schová nějaké to kilo navíc, jednak se nemusíte bát šatotričko v pase rozdělit zajímavým páskem či třeba delším šátkem a máte svůj vlastní kus jako z návrhářské dílny. Hm… trošku alternativní návrhářské dílny. Ale budete spokojeni, věřte mi. 😊
Povzbuzení na závěr
Vlastně bych Vás i prostřednictvím svého zápisníčku chtěla povzbudit k tomu, abyste se nebáli vytvářet vlastní věci. Nepovažuji sama sebe za dívčinu, která na sebe navěší kde co, a pak jde ven. Zkouším a hraji si s různými kombinacemi. Vyhradím se třeba jedno víkendové odpoledne, dávám věci dohromady a sleduji se v zrcadle. K takovému rozhodování často pozvu i kamarádku, v mém případě je to nejčastěji sestřenice Lenka.
Rozevlátou sukýnku jako pro baletku doplním koženkovým křivákem, k tomu jenom jednoduché basic tričko, perličky na krk a kecky. V posledních letech mnoho žen přistupuje také ke koupi transparentních topů, pod kterými (decentně vykukuje krajkové spodní prádlo). Moc hezké kousky najdete třeba na Miorio. Mám zkušenost, že takový outfit přitahuje poměrně dost pozorných pohledů. O něco méně nápadné jsou třeba zmíněné tričkošaty přepásané tenkým hedvábným šátkem a doplněné třeba baretkem a jednobarevnými balerínkami.
Koneckonců, mám pocit, a to vy pozitivním slova smyslu, že do oděvní branže alespoň poloprofesionálně pronikne každý s dostatkem entuziasmu a fantazie. Inspirací nechť Vám je kromě mého i tento příběh.