Uznejte, dneska jsem rýmovala tak usilovně, jako handloval onen dědeček v pohádce o tom, jak měnil, až vyměnil – a třeba při těch jeho pochůzkách přišlo i na dámskou obuv, co my víme. No, ne že bych konkrétně teď pociťovala nějaké extrémní rozrušení, spíš jsem si delší dobu četla, později přemýšlela, pak se šla projít a došla k tomu, že šatník je pro mě podružný v momentě, kdy pociťuji, že botník není dostatečně naplněn. Ostatně, tento pán zachránil své kolegy tím, že začal boty vyrábět, já ten byznys roztáčím ještě víc, když ty boty nakupuji, no ne?
Kdy se zrodila má vášeň k dámským botám?
Nevím, díky čemu jsem získala svou posedlost botami. Ale popravdě řečeno, už je ani nemám kam dávat. Snažím se to minimalizovat tím, že v bytě v Brně mám jednu „sadu“, doma druhou a třetí, úplně malinkatou, mám ještě u své babičky v Olomouci. No a protože jsem o svou obuv vždycky ráda pečovala, nezůstávají počty párů setrvalé, nýbrž dynamicky narůstají. Dneska se Vám vynasnažím povykládat o hypotetických příčinách mojí obuvní mánie.
U dědečka ještě chvíli zůstaneme
Je to tak trošku v rodině. Můj dědeček byl švec. Nezažila jsem ho, dokud se řemeslu věnoval profesionálně, ale z dětství si pamatuju, jak za ním chodilo mnoho lidí z domus žádostí o pomoc s vyspravením bot. Já ho vždycky ráda pozorovala při práci. Měla jsem ráda, jak mi u lepení podrážek vyprávěl pohádky a spojila jsem si ty situace i s příjemnou vůní dědečkova ševcovského lepidla. Jeho povolání pro mě vždy představovalo rovnováhu mezi jemností při zabrušování hran a silou při podrážení kramfleků. Možná, že i moje vášeň pro výtvarné umění je inspirována dědečkovou prací.
No a vzhledem k tomu, že dědeček už se práci nevěnuje, a i přes mé naléhání mi boty nikdy neušil, protože doma neměl potřebnou výbavu (o tom, jak náročné to je, se můžete přesvědčit třeba tady), potřebovala jsem se tomu světu přiblížit nějak jinak. Začala jsem do něj tehdy nakukovat z jiné strany.
Základem je důkladná péče
Předně, nezajímá mě, jestli kupuji boty kvalitní, či méně. Jak už jsem zmiňovala výše, o všechny se snažím starat a zvyšovat jejich životnost všemožnými krémy. Při chůzi si dávám pozor, abych botky hned neokopala (už jsem si i vyslechla, že působím velmi zasněně, nebo naopak soustředěně, když kráčím a mám takový milý malý krůček). Vím o botách, které budu nosit snad navěky, myslím typově, a proto se nebojím investovat do nich více peněz. Mezi takové jednoznačně patří černé polobotky, jednoduché černé lodičky, jedny vysoké šněrovací boty do deště a sychravého počasí a baleríny, které mám ovšem ráda maličko podbité (je to tak pohodlnější, věřte mi).
Počet párů bot, které vlastním, se neustále zvyšuje
Počet podobných páru není složité udržet na minimu, protože jsou univerzální a zkombinujete je bez problémů. Problém ale přichází s různými sandálkami, barevnými balerínami, keckami, a hlavně módními slip ony. Ještě jsem nepřišla na to, jak tenhle problém vyřešit. Všechny ty tvary a vzory jsou tak divoké a minimálně kombinovatelné, ale líbivé zároveň, že se prostě neubráním a koupím je. Nakonec zjistím, že jediný kombinovatelný komplement jsou džíny a basicové tričko nebo jednoduché šaty, které jsem si před nedávnem pořídila na Nerio.
Vlastně se dá říct, že pořád chodím v tom samém a střídám akorát boty. Na druhou stranu to vypadá pořád stejně dobře. Mám já to ale složitý život, to Vám povím. Pokud máte nějaký tip, jak docílit velké kombinovatelnosti i se zmíněnými typy bot a jste ochotné sdělit, kde takové najít, napište mi prosím. Abyste si dokázaly představit, jaký zmatek se mi v hlavě i v botníku odehrává, inspirujte se.
Kolik párů bot vlastníte?