Kdy bývají manželské krize? Partnerský či manželský vztah přechází po dobu svého trvání různými fázemi, ve ktrých se mění forma lásky mezi pertnery, způsob jejich vzájemné komunikace, nebo potřeby, které si navzájem uspokojují. Určitě si mnozí vzpomenete, jak váš vztah vznikal, jak se měni, co bylo důležité při jeho zrodu a co teď, kdo a čím vztah ovlivnil, čeho si kdo na tom druhém nejvíce právě vždy cenil. Každý si určitě vzpomene na důležité momenty ve vztahu, na různé zlomy, překážky i šťastné chvíle. Když dva lidé,spojí své životní cesty do jedné, už v průběhu tvoření páru chápou, co je spojuje a co by mohlo jejich vztah eventuálně rozbít, mají obrovskou šanci, na to, aby položili pevné základy dlouhotrvajícího vztahu.
Určitě si pamatujete na chvíle, ve kterých s váma lomcovala zamilovanost. Úžasně krásný pocit plný vášně, citového vzplanutí, nebo rozkoše. Jaké by to bylo možná krásné, kdyby nás doprovázela celý život. Na druhé straně by jsme však všechno viděli zkresleně přes růžové brýle. Proto je důležité zamilovanost si vychutnat, ponořit se doní pokud působí, protože je prchavá a zákonitě jednou pomine. Když je vystřídaná láskou, prostřednictvím které přejeme druhému dobro, máme radost z jeho spokojenosti a úspěchu a nezjištně druhému uspokojujeme potřeby akceptace a bezpečí, je to znak naší zralosti a upřímného blízkého vztahu k druhému člověku.
Problémy začínají tehdy, když si neuvědomujeme, že manželský vztah nezůstává vždy stejný, ale že se vyvíjí a mění. Určité jsou změny, které jsou nepředvidatelné a kterými prochází výlučně né jeden pár, avšak existují i změny a určitý zákonitý vývoj, který je typický pro každý pár. První změnou je samotný přechod od romantické lásky přes manželství k realističtějšímu pojetí vztahu. Nejdříve vidíme toho druhého jen v pozitivních barvách, později si začínáme všímat i nedostatků, resp. slabší stránky svého partnera. Dochází tak k prvnímu rozporu, mezi naši ideální představou o partnerovi a skutečností. Jenom ti, kteří se s tím vyrovnají a přijmou tento fakt, můžou úspěšně rozvíjet vzájemné poznávání se. Hodně krát se stává, že to, co bylo před manželstvím lákavé, například společenskost a zábavnost manžela, který byl středem pozornosti a všichni ho obdivovali, se v manželství stává překážkou, protože kvůli tomu vznikne žárlivost, nebo nespokojenost s tím, že tráví příliš času s kamarády, chodí domů pozdě a podobně.
V manželství se nedá vyhnout ani fenoménu zevšednění a vlivu zvyku. Především muž, lety zmlkne, nebo si nemá se ženou o čem povídat. Po narození dětí se manželčina pozornost přesouvá automaticky na ně, Což manželé podle jejich vnímání posouvá na vedlejší kolej. Nesnadně zvládnutelné období je, když děti opouštějí „rodné hnízdo“, odchod do důchodu a podobně.
Existuje mnoho literatury, která mluví o vývojových krizích v manželství. Pokusím se je shrnout do jedné ucelené podoby, která načrtne to, s čím se manželé potýkají a ve kterém období.
Manželské krize v čase
První krize přichází po prvním roce vzájemného soužití. Souvisí s tím, že svého partnera poznáváme i v úplně jiném světle, v jakém jsme ho poznali doposud. Je rozdíl, když dva lidé spolu randí párkrát v týdnu, připraví se na toto setkání, upraví, naladí a když spolu začnou bydlet a vidí se najednou když jsou pohádaní, bez nálady, smutní. Někdy může nastoupit rozčarování z toho, že toho svého partnera nepoznávají. Málokdy se vezmou dva lidé, kteří by měli identické potřeby, nálady, názory, očekávání. Stále jde o jejich smiřování, kompromisy, dohody.
A s tímto souvisí i druhá krize, která která se objevuje mezi třetím až sedmým rokem soužití. Převažuje tu úbytek romantiky a nepříjemné pociťování kontrastu v chování partnera před a po uzavření manželství.Oslabuje se tu nekritická milenecká zamilovanost a roste projevování odlišných názorů a negativních emocí. Roste napětí, které néjednou ústí do hádek, mlčení, nespokojenosti, podráždění a výčitek. Tato krize se často váže na narození prvního dítěte, které přináší kromě velké radosti i velmi psychického a fyzického napětí. Tato událost vyžaduje od obou partnerů přizpůsobení se, vycházení si vstříc a když se to neděje, je krize na blízku.
Třetí krize se objevuje mezi 17. až 25. rokem manželství. Může trvat rok, ale i několik let. Na jejich vzniku se podepisuje přicházející stáří se zvýšenou citlivostí, menší trpělivostí, objevování se somatických nemocí. Souvisí tak též s osamostatňováním se dětí a jejich odchodem ze společné domácnosti, čímž vzniká tkzv. „syndrom prázdného hnízda“ Ten postihuje především ty páry, které po dobu výchovy dětí zapomínali na rozvoj vlastního partnerského soužití, vše podřídili jen dětem a zapomněli rozvíjet svůj manželsko-milenecký vztah. Najednou se ocitnou bez dětí, tedy toho pojítka, které drželo pár po hromadě a nedovedou spolu žít bez dětí. Proto,když manželé po dobu manželství budují né jenom svůj rodičovský, ale i partnerský vztah, zvládnou toto období snadněji a můžou si svůj vzájemný vztah vychutnávat bez dětí.
Čtvrtá krize se projevuje kolem 40.roku manželství. Způsobuje ji odchod do důchodu jednoho z partnerů, hormonální změny, nebo staroba. Toto období přináší se sebou pocity zbytečnosti, nebo zdravotní omezení. Opět tu hraje hlavní roli vzájemnost manželů a jejich společné i individuální záliby. Po plnohodnotném životě právě toto období může být pro mnohé páry nejkrásnější.