Pravda, trvalo mi to dlouho, ale konečně jsem se odhodlala k tomu, že začnu oprašovat moji angličtinu. Nejdříve jsem se o to pokusila sama doma. Jak ale možná tušíte, před výukou stále častěji vyhrávalo kafíčko u kamarádky, brouzdání po internetu, nebo i utírání prachu, které není zrovna mojí oblíbenou činností. Nakonec to dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. Pomohl mi jazykový kurz a možná pomůže i vám, pokud jste na tom podobně jako já.
S obavami na první hodinu
Vlastně můj manžel, kterému z hlavy angličtina ještě tolik nevyprchala, mě donutil k tomu, abych se zapsala do kurzu. Byl to od něj tak trochu podraz – koupil mi to jako dárek k narozeninám. S notnou dávkou obav, že moje znalosti nejsou dostačující a sklidím jen posměch, jsem vyrazila na první hodinu. Mojí novou „alma mater“ se stala Jazyková škola České Budějovice. Usedla jsem do lavice a první obavy ze mě hned spadly. Trochu nervózní a trochu vyděšený výraz na tváři měli i další mí spolužáci. Hodina začala a rychle jsme všichni poznali, že není čeho se bát.
Uvolnění, přátelé a nové znalosti
Sice jsem hned od začátku nerozuměla každé slovo, ale náš lektor se ukázal být člověkem na správném místě. Ihned reagoval. Když viděl, že tápeme, slovíčka i gramatiku trpělivě a hlavně zajímavě vysvětlil. Po první hodině jsem odcházela s pocitem, že moje hlava zase není úplně prázdná a plna naděje, že se snad naučím více. Nemýlila jsem se. I další hodiny probíhaly v přátelském duchu. Lektor mluvil, ptal se, vysvětloval, vymýšlel hry, originálně se nás snažil zapojit do konverzace. Po počátečních rozpacích jsme se všichni zapojili. Šlo to ještě dál, následující hodiny jsme se věnovali tématům, které jsme si mohli sami určit. Pro mě to byla například konverzace pro pobyt v zahraničí…
Jestliže máte chuť si angličtinu oprášit stejně jako já, ráda bych i vám doporučila navštívit jazykový kurz, věřím, že pomůže i vám.